Zvláštní vydání technických pokynů

Vydáno u příležitosti oslav 120 let "čáslavské" lokálky

  Plochá obrazovka okna železničního vagónu promítá cestujícím barevný film o míjejících polích, vesničkách a lesích, který spolu s monotónním zvukovým doprovodem kol, rytmicky poklepávajících na koleje, uspává. A tak někdo čte, jiný se učí a další zavírá oči a oddává se snění. Vždyť je to tak všední a samozřejmé, jet vlakem. Jet a vnímat celým tělem ten pravidelný rytmus nárazů železo o železo; ťukání rozechvívající naše sedadlo, vzduch i zem kolem trati. Tak obyčejné ...
  Kdo má ale jen trochu představivosti, tomu může ten zvuk vzdáleně připomenout i něco jiného. Třeba tlukot srdce. A kupodivu nebude od pravdy daleko. Vždyť železnice, vlaky a koleje byly po celé devatenácté století, před nástupem automobilů, opravdu srdcem rozvíjející se moderní doby. Bez tohoto tepu by dnešek byl úplně jiný. To dráha poprvé propojila svět!
  Slyšíte ta kola? Ano - tak klepala na dveře času naše současnost.

Trocha historie neuškodí ....
  Někdy koncem roku 1869 projel první vlak Čáslaví. Po dostavbě této tzv. severozápadní dráhy však bylo budování dalších tratí výrazně utlumeno silnou hospodářskou krizí, jejíž počátky lze datovat rokem 1873. Oblasti bez železnice však vycítily své hospodářské zaostávání a pokoušely se tuto situaci změnit. Cestou byla výstavba místních drah. Stejně tak tomu bylo i na Čáslavsku, kde se o vznik lokálky zasloužila Rakouská společnost místních drah - Österreichische Localeisenbahn Gesellschaft (zkratkou ÖLEG), která stavbu této železnice zadala podnikatelství „Schön a Wessely". A tak už roku 1880 byl zahájen provoz na úseku mezi Čáslaví a městečkem Žleby v délce 7,7 km s odbočkou ze Skovic do Vrdů-Bučic v délce 2,9 km. Za dva roky poté, tedy 1882, byl otevřen úsek mezi Čáslaví a Močovicemi a téhož roku byla v provozu i trať ze Žlebů do Třemošnice. Lze tedy říci, že čáslavská lokálka může právě letos s hrdostí oslavit své 120. narozeniny.
  Vedení trasy plně využívalo úlev poskytovaných tehdejším zákonem z 25.5.1880. I za cenu větších stoupání a prodloužení trati se nebudovaly žádné velké umělé stavby (tunely, velké náspy a zářezy) a trať víceméně kopírovala terén. V případě čáslavské lokálky je to obzvláště patrné. Z Čáslavi byla dráha vedena skoro tři kilometry paralelně se státní silnicí. Největší stavbou dráhy byl ocelový příhradový most přes řeku Doubravu ve Žlebech. Zde, kde dráha klesala do úzkého údolí, byla situace vyřešena úvratí a na panském pozemku za městečkem vzniklo nádraží.
  Na trati vládla čilá doprava. Nákladní dopravě velmi pomohlo napojení vápencových lomů Kinských v Prachovicích pomocí nákladní lanovky. Od října 1882 také fungovala železniční doprava z Přelouče do Vápenného Podolu s odbočkou do Prachovic, která je od Třemošnice vzdálena necelé 4 kilometry - bohužel přes hřeben Železných hor. Snaha propojit tratí Třemošnici a Vápenný Podol byla ztvrzena zpracováním několika projektů, nikdy ale k její realizaci nedošlo. Malý krůček k scházelo k realizaci dalšího projektu z roku 1911, kterým se trať měla prodloužit do Běstviny, Malče a Chotěboře. Bohužel první světová válka tento záměr odsunula a další snahy v letech 1922 a poté 1948 neuspěly.
  Provoz na čáslavské lokálce zajišťovala po dlouhá léta, jak jinak, pára. Nejdříve zde jezdilo šest tendrových lokomotiv s velkým kuželovým komínem, které dosahovaly neuvěřitelnou rychlost 30 km/h. Ty byly později doplněny dvěma dalšími, o něco silnějšími. Obměna parních lokomotiv pak pokračovala v souladu s vývojem až do roku 1930, kdy zde byly zavedeny i vozy motorové, vyrobené v kopřivnické Tatře, díky kterým se cestování z Čáslavi do Třemošnice zrychlilo z původních devadesáti na padesát minut. Tyto zeleně zbarvené vozy později vystřídaly vínově červené motoráčky. Osvědčení „Hurvínci" pak na této trati dojezdili v pravidelném provozu jako poslední u ČSD. Den 15. březen 1984 byl tím zcela posledním datem, kdy čáslavští strojvedoucí museli během úvrati ve Žlebech přenášet kliky řízení mezi oběma stanovišti na strojích M 131.1013, 163, 328 a 405. Motorizace se ale nevyhnula ani dopravě nákladní a tak byl i na čáslavské lokálce parní provoz zcela ukončen v roce 1967.
  Čáslavská lokálka si drží jeden primát a tím byl první drážní telefon na českých tratích. K prvnímu použití telefonu pro služební styk došlo 17.10.1882. Spojovací drát byl tažen přes Vrdy-Bučice všemi stanicemi a měřil 23 km.

O dráze „povětrné" ...
  Spolu s otevření druhé části lokálky (ze Žlebů do Třemošnice), byla v neděli, v polovině května 1882, slavnostně zahájena doprava na nákladní lanové dráze Prachovice - Závratec (Třemošnice), kterou rovněž nechala vystavět Rakouská společnost místních drah (ÖLEG). Lanovka délky 5 kilometrů, patřící ve své době v Čechách k nejdelším, měla za účel usnadnit dopravu vápence. Lanovka stavěná podle patentu Adolfa Bleicherta z Lipska měla dřevěné stožáry o výšce 6 až 20 metrů vzdálené 20 až 140 metrů, na nichž na dvou kolech spočívalo nosné lano. Druhým, poháněcím lanem, a tedy i zavěšenými vozíky, hunty, pohybovala (ve směru proti směru hodinových ručiček) parní lokomobila o výkonu 10 koňských sil, umístěná u skladiště vápence u stanice Závratec-Třemošnice. Vozíků bylo umístěno 90 po zhruba 120 metrech (třeba výkonu 5 až 7 KS), ale nosnost byla uzpůsobena na dvojnásobek. Rychlost byla okolo 1,5 m/s, čili jednu cestu vozík urazil za 48 minut. Za desetihodinovou směnu se přepravilo 100 tun vápence.

Současnost ...
  Čáslavská lokálka i dnes slouží obyvatelům k dopravě do zaměstnání a škol, ale i turistům navštěvujícím zámek Žlebech či kouzelné partie Železných hor či Chittussiho Ronova. Celkově jsou zde nyní čtyři železniční stanice (Čáslav, Žleby, Ronov n.D. a Třemošnice), z nichž čáslavská a ronovská byly nedávno opraveny. Nyní se pracuje ve Žlebech a podobnou pozornost by si jistě zasloužila i budova v Třemošnici. Jistý pokles zájmu o služby nákladní přepravy, který nastal nejen stavem našeho hospodářství, ale i přístupem současného provozovatele dráhy (OPŘ ČD Praha), znamenal redukci počtu nákladních vlaků. V osobní přepravě je situace bohužel obdobná. Věřme, že je pouze jevem dočasným.


Prameny a literatura:
·    Martin Navrátil: Lokálky Čáslavska
     (Sázavské místní dráhy Kutná hora, 2000)

·    Čáslavské noviny 5. číslo
     (Městský úřad v Čáslavi, 2002)
Jakékoliv rady, připomínky či návrhy na spolupráci posílejte na adresu organizacni.vybor@seznam.cz
© Organizační výbor