Informační materiál o místech, kterými procházela (nebo skoro procházela) Padesátka 2003

Město Ronov nad Doubravou
  Leží v chrudimském okrese v podhůří Železných hor. Je to malé městečko na konci středního toku řeky Doubravy. Bylo založeno roku 1307 Oldřichem z Lichtenburka.
  Městečko je jakoby sevřeno z jedné strany prudce se zvedajícími svahy Železných hor, z druhé strany pozvolna se zvedající Kutnohorskou plošinou a na západ se otvírá do Čáslavské kotliny. Dominantou krajiny, zvláště při pohledu ze západu, je hřeben Železných hor, který dosahuje nadmořské výšky téměř 600 m n. m. (Krkaňka 566 m n. m., Kaňkovy hory 551 m n.m.) přičemž Ronov leží ve výšce 258 m n. m. Mezi Krkaňkou a Kaňkovými horami se tyčí zřícenina hradu Lichnice, odkud je na Ronov také pěkný pohled. Na druhé staně - 3 km od Ronova na západ je známý zámek Žleby, který už leží v okrese kutnohorském.
  K Ronovu v současnosti patří také Mladotice s bývalým válcovým mlýnem na Doubravě a Moravany s dnes již zpustlým zámečkem a hospodářským dvorem.
  Ronov je zajímavý nejen pěknou krajinou, ale i velkým množstvím známých osobností (vzhledem ke své velikosti), které tu pobývaly nebo se tu narodily. Narodil se tu malíř Antonín Chittussi (1847-1891), novinář a redaktor Ferdinand Schulz (1835-1935), prozaik, básník, dramatik, novinář a publicista Karel Horký (1879-1965), profesor a rektor Univerzity Komenského v Bratislavě Dr. Dobroslav Orel (1870-1942), RNDr. Antonín Culek (1904-1955), sochař Robert Hájek (1880-1955), výtvarník Bořivoj František Hnátek (1880-1957), spisovatel Karel Hroch (1906-1982). V Ronově pobývali například skladatel Gustav Mahler, malíř Jindřich Prucha, básník Vladimír Holan a další.

  Dnešní Ronov má včetně Mladotic a Moravan asi 1570 obyvatel a k tomu odpovídající zázemí: poštu, banku (pokud se zrovna neruší), potraviny, železářství, drogerii, elektro, textil, sklad uhlí, bazar, obchod s ovocem a zeleninou, řeznictví, papírnictví a hračky, trafiku, kadeřníctví. Také zde najdete čalouníka, zedníka, truhláře, malíře, sklenáře, elektrikáře, zámečníka, květinářství, prodejnu se zahradními potřebani, plynoservis, kopírování, čerpací stanici LPG, mlékárnu, mlýn, kostel, faru, dům s pečovatelskou službou, knihovnu, tělocvičnu, školu, keramickou dílnu, mateřskou školu, sídlo nakladatelství Triality, pobočku VČE, sídlo lesní společnosti, silo, kravín, železniční nádraží a zastávku, restaurace, skautskou klubovnu s malým osvětleným kluzištěm, zahrádkářskou kolonii, sbor dobrovolných hasičů, myslivecké sdružení, místní organizaci Českého rybářského svazu, včelaře, Sokol, sdružení zdravotně postižených, fotbalové hřiště, stavební a spediční firmy, městský úřad, rybníky, přilehlý les u Doubravy ...
  Projíždějícího Ronov zaujme pěkným náměstím s parkem a kašnou, pěkným pohledem na hřeben Železných hor, v Čáslavské ulici galerií A. Chitussiho, zámkem, kostelem, řekou Doubravou a dalšími místy.

Představení a historie
(použita publikace Almanach Ronov nad Doubravou 1998 - kolektiv autorů)
  Ronov nad Doubravou, nazývaný "Městečko na dlani" podle stejnojmenného filmu jehož část zde byla natáčena, se nachází na úpatí Železných hor. Má velmi dlouhou historii. Vzniklo poměrně brzy po první písemné zprávě o osídlení Železných hor, která pochází z roku 1137. V blízkosti budoucího města Ronova existovalo románské osídlení již v polovině 12.století, kdy vznikla ves Protivany s dosavadním kostelem Sv. Kříže, který je zmíněn dle některých pramenů již kolem r. 1180.
  Na protilehlém břehu řeky Doubravy existovala osada Stusyně s kostelem sv. Martina, jehož vznik je kladen do první třetiny 13. století. Obě osady později, asi vlivem založení Ronova zanikly a zůstaly po nich jen kostely se hřbitovy.
  Samotný Ronov nad Doubravou založil Oldřich, třetí syn Smila z Lichtemburka, který se rozhodl pro úplně nové místo tzv. "na zeleném drnu". V listině z 22.ledna 1307 Oldřich konstatuje, že bylo založeno město. Tomuto městu dal 39 lánů půdy, z nichž se mělo platit po jedné a půl hřivně ročně. Ve městě dostal dědičné rychtářství Gottfried, bývalý rychtář z Podolí, který darovanou půdu osadil na 24 lánech lidmi, zřejmě německými kolonisty, které si přivedl. Zakladatel dále v listině stanovuje termíny placení daní na sv. Michala a sv. Jiří a plat měl jít zároveň i z krčmy. Obyvatelé si pro svůj úžitek mohli stavět pivovary, pekárny a zahrady, aniž by z nich byli zdaňováni. O tehdejším významu sídliště svědčí i skutečnost, že v privilegiu Jana Lucemburského z 3.srpna 1331, jímž král daruje městu 1 lán půdy se uvádí, že král vidí potřebu města a kaple atd. V roce 1488 král Ladislav povolil Ronovu dva výroční trhy a až roku 1674 obdrželo město od Leopolda I. právo třetího trhu. Cechovní privilegia máme dochována pro polovinu 16.století ( 1559 - cech tkalcovský, 1584 - cech ševcovský atd. ) Město pravděpodobně nikdy nemělo hradby a Ronov se také nikdy nevyvinul ve výraznou aglomeraci, teprve roku 1908 byl znovu povýšen na městys privilegiem Františka Josefa I. a dne 29.dubna 1909 bylo císařem "Městské obci Ronovu" povoleno užívati městského znaku.
  V roce 1945 byl v Ronově nad Doubravou ustaven Místní národní výbor a tím také statut města na dlouhou dobu 53 let zanikl. Teprve v roce 1998 předseda poslanecké sněmovny Miloš Zeman určil s účinností od 1. června 1998 obec Ronov nad Doubravou, okres Chrudim městem, byl též schválen prapor a jeho podoba.
  Ve městě je radnice, která byla postavena v pseudogotickém slohu v roce 1865 na místě dřívějšího radničního domu, který byl zničen požárem v r. 1862 i když některé prameny se zmiňují též o požáru radnice v roce 1847. Řešení obecních záležitostí se odbývalo v přízemí, horní patro sloužilo jako byt a ordinace lékaře, později ve 4 horních místnostech byly školní třídy a ředitelna. Obecní kronika, která je vedena již od roku 1861, také uvádí použití jedné místnosti v přízemí pro školní účely, dnes je to kancelář starosty města. Tehdejší národní škola užívala část budovy radnice až do dokončení přístavby stávající základní školy v létech 1968 - 1972.
  O městě se zachovalo dosti historických dokladů díky dřívějšímu starostovi Janu Chittussimu, otci slavného malíře Antonína Chittussiho, který při požáru radniční budovy v roce 1862 vynesl dokumenty z hořící budovy. V radnici bylo také až do roku 1945 obecní vězení - šatlava, užívaná pro drobné tresty, byt obecního strážníka, místnost knihovny atd. Všechny prostory slouží dnes pro potřeby městského úřadu, mimo sociálních zařízení byla zřízena místnost pro místní rozhlas, obřadní síň s přípravnými prostory, velká zasedací místnost, kterou je možno propojit se sálem v 1. patře sousedního hostince. Tento sál, starý asi 100 roků je jediný k pořádání společenských zábav, nevyhovuje kapacitou ani klimatizací.
  Z finančních důvodů se nepodařilo po roce 1989 dokončit rozestavěné víceučelové zařízení, ve kterém by měla být restaurace s bytem správce, taneční sál s vyhovující klimatizací, kino s kapacitou 104 diváků, včetně prostor pro činnost ochotnického spolku. Tento spolek měl v obci dlouholetou tradici, pro nedostatek prostorů a zřejmě i s rozvojem televize a ostatních možností "dodávané kultury" jeho činnost ustala.
  Správní území města Ronov nad Doubravou o celkové rozloze 1701 ha je složeno z katastrálních území Ronov nad Doubravou, Mladotice a Moravany. Území leží po obou březích řeky Doubravy, s typickými luhy a olšinami. Klima je mírně vlhké s průměrnou teplotou 6 - 7 stupňů, úhrnem srážek 700 mm. Vývoj města i místních částí probíhal podél komunikací. Městem prochází silnice II. tř. č. II/337 Čáslav - Seč atd. a místní železniční trať Čáslav - Třemošnice. Ronov n. D. je přirozenou spádovou oblastí pro okolní obce, městem prochází všechny autobusové linky, které tyto obce spojují, dále linky do Čáslavi, Prahy, Chrudimi, Hlinska a dalších míst regionu kam dojíždějí občané za prací, neboť samotný Ronov n. D. nemá výraznější průmysl. Ve městě je sídlo sdružení obcí Mikroregion Železné hory, ve kterém mimo měst Třemošnice a Ronov n. D. je sdruženo dalších 9 obcí s celkem 8390 obyvateli.
  Centrem Ronova je tradiční, obdélníkové náměstí o výměře 1,2 ha, nazvané jménem slavného rodáka, českého malíře Antonína Chittussiho. Centrální budovou náměstí je kostel sv. Vavřince, postavený na místě původního kostela uváděného již v roce 1358. Základní kámen stávajícho kostela byl položen 15. srpna 1847 a stavba končila výstavbou věže v roce 1857 i když byl vysvěcen ještě nedokončený v roce 1849, věžní hodiny byly pak zabudovány v r. 1884. Od roku 1907 bylo provedeno několik závažných oprav kostela, jelikož již tenkrát, dle zápisu v kronice se na klenbě objevily drobné trhliny. Poslední závažný zásah do budovy kostela byl proveden v roce 1996 stávajícím farářem Mokrým, kdy si praskání stěn a klenby vyžádalo sepnutí kostela ocelovými pásy zvenčí pod omítkou ve třech vrstvách. V současné době probíhá statický průzkum této budovy, neboť došlo k místnímu uvolnění omítky klenby s částí fresky.
  Historicky cenný je kostel Sv. Kříže (hřbitovní), jehož dějiny sahají do první třetiny 13.století, kdy v těchto místech stávala již zaniklá ves Protivany. Původ této osady souvisel s vlastnickými vazbami tehdejšího majitele hradu Světlík, dnes Lichnice, jehož zakladatel byl Smil Světlický, prapředek Ronovců. Kostel Sv. Kříže, obklopen místním hřbitovem, stojí na skalnatém návrší nad údolím řeky Doubravy. Dnes je tato krajinářsky cenná část, nazvaná Chittussiho údolí zvlášť chráněna.
  Ve městě je také historické panské sídlo, zámecká budova dnes užívána lesními závody. Historie tohoto panského sídla se písemně připomíná v kupní smlouvě z roku 1664, která se zmiňuje o zámečku s kaplí Sv. Barbory. Budova tohoto dřívějšího zámku byla stržena v r. 1823 a r. 1825 postavena nová, t. zv. úřednická. Do stávající pseudogotické podoby byla přestavěna až ke konci 19. století. Majitelé panství se často střídali až posledním majitelem Janem Josefem Caretto-Millesimem bylo vše v r. 1785 ustaveno jako nadace pro zchudlé šlechtice. Tento nadační velkostatek trval až do roku 1949.
  Ronov nad Doubravou má velmi pěkné okolí s kulisou Železných hor s hradem Lichnice. Je výchozím místem pro turistiku, prochází jím naučná stezka Železnými horami. Krajinářsky i turisticky cenné je údolí řeky Doubravy, zvl. jeho chráněné části, Chittussiho údolí a další. Město je také vyhledávaným střediskem menších obchodů, řemesel a služeb. Věříme v další rozvoj našeho města, jeho zlepšování, aby se všem občanům v něm lépe žilo, líbilo se i návštěvníkům a tito rádi se do něho vraceli.

Památky, kultura a významné osoby
  Město Ronov nad Doubravou má několik památných soch a budov. Socha Panny Marie stála původně na dolním konci náměstí, v r. 1870 byla přemístěna do horní části Zámecké ulice a v r. 1908 byla s konečnou platností přemístěna před jižní vchod kostela sv. Vavřince. V dolní části Zámecké ulice na dvou nárožích bývalých zámeckých zahrad stojí sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa, které vznikly r. 1725 a měly původně zdobit kamenný most ve Žďáru nad Sázavou. Na dvoře zámecké budovy je umístěno poprsí člena rodiny Carreto Milesima, nesoucí datum 1739 - 9. juli. V parku na náměstí je umístěn pomník padlých v I. světové válce s pískovcovou sochou napolo klečící a plačící dívky, se 43 jmény padlých občanů a další výzdobou. Pomník byl odhalen v roce 1926. Na pokraji parku stojí kašna z počátku 19. století, která je napájená z Nového rybníka a původně sloužila jako zdroj vody. V r. 1980 byla opravena a středový sloup osazen plastikou ve formě květu. Ve městě je několik domů s prvky lidového stavitelství. I když se v obecní kronice zachovaly snímky z roku 1931 zachycující 10 stavení s význačnými pozdně barokními štíty lidové architektury, v současné době jsou to již jen 2 domy. Z nich nejcenější je dům čp. 25 ve Svatokřižské ulici.
  Významnou památkou Ronova n. D. je Bílkova (Nečasova) vila, dnes Galerie Antonína Chittussiho. Český sochař František Bílek (1872-1941) tuto vilu nikdy nevlastnil, nýbrž ji projektovat a dohlížel na realizaci stavby. Vila v Čáslavské ulici č. 309 má cenný interier - halu s vyřezávanými dřevěnými prvky. Významné jsou i 2 venkovní reliéfy: Hlava Kristova, bronz z r. 1932 a rozměrná luneta "Jak čas utíká", terakota 1901. Reliéfy vsazoval Bílek do fasády osobně. Majiteli vily byli Bílkův švagr pražský lékař MUDr. Antonín Nečas a jeho manželka Ludmila. Tito v roce 1954 darovali vilu obci Ronov nad Doubravou s tím, že se jedná o cenný objekt, který by měl být v budoucnu využit ke kulturním účelům. Dům je v soupisu státem chráněných nemovitých památek, od r. 1992 slouží jako Galerie Antonína Chittussiho pro výstavy obrazů a jiných uměleckých děl.
  Z kulturních zařízení má město pouze Galerii Chittussiho, ve které byla v minulosti uspořádána význačná výstava děl malířů Železných hor (Chittussi, Kavan, Slavíček, Dvořák, Lebeda, Prucha), v současné době je jednáno s Národní galerií o zapůjčení některých dalších děl pro stálou výstavu. V mezidobí jsou v galerii pořádány výstavy obrazů a ost. děl současných regionálních umělců, dále ukázky lidové tvorby za významné spolupráce s Městským muzeem v Čáslavi. V místě je dále Městská Knihovna, která je dle finančních možností stále doplňována a v blízké budoucnosti bude vybavena internetem, přístupným občanům.
  Společenské akce jsou pořádány v sále restaurace "Tunel", který však nevyhovuje jak kapacitně, tak i klimatizací a současným požadavkům na úroveň prostředí. Je škoda, že se dosud nepodařilo dokončit víceúčelové zařízení. Ronov nad Doubravou má několik význačných rodáků. Je především Antonín Chittussi (1847-1891), významný malíř, po němž je pojmenováno náměstí i galerie, dále Ferdinand Schulz (1835-1935), vychovatel v rodině Kouniců, vynikající redaktor a novinář, věnoval se i vlastní literární tvorbě, je autorem několika děl a mnoha povídek v nichž se dotýká společenských problémů a národnostních vztahů. Jeho dcera Anežka Schulzová vynikla jako libretistka někt. Fibichových oper. Karel Horký (1879-1965) byl známý prozaik, básník, dramatik, především však novinář a publicista. Antonín Culek (1904 - 1955) získal doktrát přírodních věd v r. 1932 za práci Křídový útvar na jihozápadním okrají Železných hor. Sepsal a zveřejnil na 40 pojednání z oboru geologie, paleontologie, biologie a geografie. Robert Hájek (1880-1995), výtvarník, žák prof. Suchardy, vymodeloval celou řadu reliéfů, vč. 14 medailonů jako zajatec v ruském Carycinu (Volgogradu). Bořivoj František Hnátek (1880-1957) byl inženýrem architektem, učil na vysokém učení technickém v Praze. Nakreslil mnoho karikatur pro časopisy. Karel Hroch (1906-1982) se věnoval literární činnosti mající zvláště vztah k regionu. Zdeněk Sejček, kreslíř a grafik, malíř, výtvarný pedagog, teoretik umění dosud pomáhá v kulturním rozvoji města, má značný podíl na vydávání místního časopisu Městečko na dlani, které vychází čtvrtletně.
  Z významných osobností, které v Ronově n. D. pobývaly je to především Gustav Mahler, vynikající hudební skladatel a dirigent, dále Jindřich Prucha, přítel Chittussiho rodiny, významný malíř, Vladimír Holan, význačný český básník, Filip Milinovský, který mimo své pedagogické činnosti byl vynikající malíř a grafik. Z dalších osobností to byl Antonín Hájek, kněz, vlastenec a buditel, Bohuslav Dvořák, malíř krajinář, žák Julia Mařáka.

Ekonomika a služby
  Město Ronov n. D. nemá významnější průmyslový závod, je zde několik menších provozů a firem. Z nich nejvýznamnější je provoz a.s. Kovolis Hedvikov, firma C&S s divizemi eko-druhotné suroviny a mezinárodní doprava, dále pak stavební firma Rupol s prodejem stavebnin a železářstvím, velkokapacitní silo ZZN Chrudim s prodejnou hutního materiálu, nářadí a ost. potřeb, reginálním skladem nápojů a pod. Firma STC a STK mají výrobu strojírenskou a cementového zboží. Z dalších více než 40 živností, obchodů a ost. služeb, z nichž některé mají význam přesahující místní potřeby: Je to např. opravna motorových pil, sekaček a podobných zařízení, servis kancelářské techniky, keramická dílna s prodejnou, sedlářství a další. Velmi rozmanitá a početná je síť obchodů a služeb, včetně vydávání a tisku publikací firmou Triality.
  Zemědělskou výrobu představuje C&S Agro, který je nástupním subjektem bývalého zemědělského družstva a zabývá se rostlinnou výrobou. Mimo drobných zemědělských provozů jsou zde pouze další dvě větší zemědělské farmy a to p. Vomáčky s chovem dojnic a prasat, dále hospodářství p. Štolby. Dlouhodobý provoz mlékárny s tradiční výrobou známých sýrů byl vlivem snížení výroby mléka v oblasti ukončen. Objekty jsou nyní nevyužité.
  Město je sídlem lesní správy Lesů ČR a výrobní součásti a.s. Lesy Mělník, které zajištují péči o rozsáhlý komplex lesů, těžbu, výsadbu aj., včetně výroby plastového zboží.
  Návštěvník našeho města také najde na náměstí tři pohostinské podniky - restaurace s dobrou kuchyní, obsluhou a celkově dobrou úrovní.

Zajímavá místa a objekty v Ronově nad Doubravou
  Kostel sv. Vavřince - Původní kostel se poprvé uvádí již v roce 1358, zbourán byl během léta 1847. Dnešní kostel se začal stavět 15. 8. 1847 na místě kostela původního, stavěl ho František Paleček z Kolína. Kostel byl vysvěcen ještě nedotčený na konci roku 1849 a v témže roce byl poškozen požárem. V letech 1849-1852 byl uveden do současné podoby a uvnitř postupně zařizován. Kostel je postaven z kamenů a cihel ve slohu pseudobarokním. Věž je vysoká 45 m a dostavovala se až v roce 1857. Nahoře instalované hodiny (ciferník 1,5 m x 1,5 m) mají od roku 1970 elektrický pohon. Hlavní vchod do kostela vede ze strany západní, ze dvou postranních vchodů zbyl pouze vchod jižní, zatímco severní byl zazděn. V roce 1972 byly tašky bobrovky vyměněny za plechovou střechu červené barvy, také jehlan věže byl pobit plechem měděným, takže střecha dostala zelenou barvu měděnky. V témže roce byla opravena také fasáda. V roce 1996 si praskání stěn a klenby vyžádalo sepnutí kostelní stavby ocelovými pásy zvenčí ve třech vrstvách. Uvnitř byly vsazeny čtyři železné svorníky. Na stropě kostela jsou fresky - kopie italských autorů z Říma. Dvoumanuálové varhany jsou z roku 1907. Chodníky kolem kostela pocházejí z roku 1928. Jsou složeny z meandrovitě řazených kostek bílé a modrošedé barvy. Přede dveřmi při západní stěně kostela je z bílých dlaždic složen latinský nápis PAX. Pravidelnost dlaždic byla místy narušena zemními pracemi (1970,1998).
  Radnice - Po četných požárech nově postavená radnice v pseudogotickém slohu z roku 1850. Budova se nachází v západní části Chitussiho náměstí, proti vchodu do kostela sv. Vavřince. V 60. letech 20. století byla původní obdélníková okna, o jejichž velikosti vypovídá zachovaná nadokení lomená římsa, vyměněna za okna nižší - slohově nevhodná.
  Park - Park na Chitussiho náměstí byl zřízen roku 1885. Stromy a keře z něj činily až do roku 1933 tzv. anglický park, poté byl nově architektonicky upraven. Zachovány jsou původně vysázené lípy, javory a dva vzácné stromy - líska turecká a dub svazčitý. V roce 1944 přibylo březové stromořadí napříč parkem od jihozápadu k severovýchodu, které nahradilo původní lípovou alej. Na okraji parku stojí kamenná kašna čtvercového základu se sochařsky zpracovaným středním sloupem.
  Rodný dům Antonína Chittussiho - Nachází se na náměstí uprostřed jeho severní fronty (č. p. 119) a jeho význam připomíná pamětní deska. Dům je částečně přestavěn a vedle něho je nově cesta, která byla vybudována po demolici sousedních domů a výstavbě obchodního střediska.
  Barokní stavení č. p. 35 - Stavení ve stylu středočeského lidového barokního stavitelství s unikátním pozdně barokním štítem a štukovou reliéfní výzdobou.
  Rodný dům Dobroslava Orla - Nachází se v Čáslavské ulici (č. p. 126) a Dobroslav Orel se v něm narodil 13. prosince 1870. Dům je opatřen malou pamětní deskou připomínající významného rodáka.
  Galerie Antonína Chittussiho (Bílkova - Nečasova vila) - Unikátní stavba navržená známým českým sochařem Františkem Bílkem (1872-1941), který do Ronova zajížděl. Celá stavba včetně interiéru je neobvykle a jedinečně architektonicky řešena a její nedílnou součástí jsou také dva venkovní reliéfy. Reliéf Hlava Kristova (bronz, 70 x 60 cm, 1932) a rozměrná luneta Jak čas utíká (terakota, 202 x 234 cm, 1901), která je dobře viditelná i z Čáslavské ulice. Od roku 1992 je objekt využit jako stálá, celoročně otevřená Galerie Antonína Chitussiho. Vystaveno je zde 60 obrazů z depozitních sbírek Národní galerie v Praze.
  Rodný dům Karla Horkého - Dům se nachází v Zámecké ulici (č. p. 175), je po přestavbě a jeho význam připomíná pamětní deska.
  Zámek - Jednoduchá třípodlažní budova podélného tvaru s centrálním klenutým vchodem. První písemná zmínka z roku 1664, budova dřívějšího zámku byla stržena roku 1823 a roku 1825 byla postavena nová. Důkladná přestavba zámku na konci 19. století dala objektu dnešní vzhled.
  Ronovský jez na Doubravě - Široký jez, který vyniká zejména, je-li v řece zvýšený průtok vody.
  Sochy - V horní části Zámecké ulice stojí barokní Socha Panny Marie, v dolní části téže ulice jsou sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Prokopa z roku 1725. Na dvoře zámecké budovy je umístěno poprsí Caretto-Millessima, na Chitussiho náměstí stojí pomník padlým v 1. světové válce, který byl odhalen roku 1926.
  Bažantnice - Byla založena v 18. století šlechtickým rodem Caretto-Millessimo jako místo pro chov a lov bažantů. V současnosti se zde již bažanti nechovají, celý areál (přes 11 ha převážně listnatého lesa) je využíván jako vycházkové místo. Nyní (jaro 2001) jsou zde konečně zrekonstruovány lavičky a areál je dostatečně udržován.
  Korečnický mlýn - Mlýn byl založen patrně již v roce 1306, dnešní vzhled má v podstatě od roku 1938. V roce 1835 se tu narodil spisovatel a redaktor Ferdinand Schultz. Zajímavostí je uměle vybudovaný náhon, který tunelem překonává skálu, jež mu stála v cestě.
  Kostel sv. Martina - Je pozůstatkem zaniklé osady Stusyně. Kostel stojí na výrazném skalním ostrohu nad levým břehem řeky Doubravy a je vzdálen jen asi 300 m od kostela sv. Kříže. První zmínka o něm pochází z roku 1352. Jedná se o jednoduchou stavbu s věží přestavěnou spolu s lodí v době renesanční. Věž je vystavena z lomového kamene, v horní části z cihel. V místech, kde končí lomové zdivo, bývaly ze tří stran dvojice sdružených románských oken, která byla při přestavbě věže zazděna. Pravoúhlý gotický portálek uprostřed jižního boku lodi s profilovaným vnějším nárožím se kdysi užíval jako hlavní vchod. Dnes se do kostela vchází novým, zcela prostým vchodem, zřízeným v 19. století v přízemí věže.
  Kostel sv. Kříže - Stojí na skalnatém návrší nad pravým břehem řeky Doubravy, asi 1 km od Ronova v prostoru zaniklé osady Protivany. Původně románský kostel z 12. století s gotickým presbitářem a renesanční věží byl v 19. století upraven také barokně. Díky vzácným nástěnným malbám ze 13. století uvnitř kostela a díky řádkovému opukovému zdivu, zachovanému z původní románské stavby, patří dnes kostel sv. Kříže do národního kulturního dědictví.
  Přírodní park Doubrava - Malebné údolí řeky s kamenitým řečištěm, lemované nejen lesy, ale i poli, loukami a různými skalními výchozy.
  Přírodní památka Pod Velkou Skálou - skalní výchozy se zbytky ostrovních útesů a s důkazy příboje křídového moře. Paleontologická a geologická lokalita. Nachází se asi 1 km od Ronova po proudu řeky Doubravy.

<< zpět na začátek <<

Jakékoliv rady, připomínky či návrhy na spolupráci posílejte na adresu organizacni.vybor@seznam.cz
© Organizační výbor